Jaké mají rodiče povědomí o tom, co děti dělají online? Jak děti reagují na kyberšikanu a jakým způsobem se vyhýbají rodičům? Na vyjmenovaná i další témata jsme si povídali s Julkou Szymanskou, bezpečnostní expertkou z Avastu.
Avast a Buď safe online nechaly letos na podzim vypracovat výzkum Děti a internet
Co z něho vzešlo?
Julka Szymanská, jedna z tváří Buď safe online, nám shrnula několik poznatků, které by si žádný rodič neměl nechat ujít.
Jaký závěr z výzkumu byl pro tebe nejpřekvapivější?
Do toho výzkumu jsme šli s hypotézou, že děti žijí na internetu úplně jiný život a rodiče nic netuší. Jsme rádi, že se to v této krajní podobě nepotvrdilo. To znamená, že se rodiče do dětského online světa snaží nahlížet co nejvíc a být v obraze. Ať už je to kontrolou času, který děti tráví online nebo co tam dělají.
Výzkum také odhalil, že čtvrtina dotázaných dětí se v online prostředí setkala s urážkami nebo šikanou…
Je to otázka, jíž jsme původně ve výzkumu ani neměli a diskutovali jsme, jestli ji zařadit, Není to totiž jádro, kterým se zabýváme, ale nakonec jsme si řekli, že je to hodně důležitý aspekt kyberbezpečnosti. Můžeme se bavit o tom, kolik času děti tráví online a co v tom prostředí dělají, ale bez informací o tom, co tam prožívají, by ten výzkum nebyl kompletní. Z vlastních zkušeností jsme tušili, že k negativním věcem na internetu dochází.
To, že více než 25 % dětí má negativní zkušenosti v podobě posmívání a urážek, je pro nás velice silné. Co nás ale na té informaci zarazilo úplně nejvíc je to, že z dětí, které přiznaly, že negativní zkušenost měly, šla za rodiči pouhá jedna třetina. Z těch, co ale podobnou zkušenost neměly, řeklo celých 90 %, že by se rodičům svěřilo. Takže máme obrovský rozdíl mezi intencí a chováním těch, co jsou kyberšikaně vystavení. Ta propast je obrovská.
Jak si to vysvětluješ?
Samozřejmě nás zarazilo, že děti za rodiči nejdou, když ke kyberšikaně dojde a určitě bychom to dál s pomocí dětí i rodičů chtěli zkoumat. Z naší zkušenosti, ale to je pouze domněnka, z výzkumu to nevyplývá, se na sociálních sítích pohybují i děti, které to mají zakázané. A když nastane krizová situace, mají pocit, že se kvůli zákazu rodičům nemohou svěřit. To je jedna z možných hypotéz zmíněné propasti. Další je, že děti kolikrát ani neumějí takovou situaci pojmenovat a nedokáží si vydefinovat své pocity a pochopit, že jsou v té situaci oběťmi.
„Děti někdy prožívají online svět víc než ten reálný."
Tady by rodiče měli sehrát velkou roli a to téma neustále otevírat a se svými potomky řešit. Takže nejen “co se dělo dnes ve škole?”, ale také “co se dělo online, s kým si píšeš, co tě zaujalo?” apod. Je důležité dávat najevo, že i online svět, který děti kolikrát prožívají víc než reálný, rodiče také zajímá.
Přijde ti, že si rodiče začínají uvědomovat, že by se svých dětí stejně jako na školu měli ptát i na online svět? Dokládá to výzkum BSO?
Myslím, že ne, ještě tam nejsme. A z toho plyne naše doporučení, aby si rodiče uvědomovali intenzivní zkušenost v online světě a nepodceňovali ji. Takže když to hodně zjednoduším, pravidlo “nebav se s cizím člověkem” pro reálný svět platí i v tom digitálním. Pro děti je hodně důležité vědět, že za mámou a tátou mohou přijít, když nastane problém
Jaké pozitivní závěry výzkum ukázal?
Rodiče se snaží mít dohled a sledují, jaké sociální sítě u dětí frčí. Vnímají ale především ty ve své komfortní zóně, tedy platformy jako Facebook, YouTube a další, kde se sami pohybují. Podceňují takové, které sami nepoužívají. TikTok, Viber, Snapchat. Vzniká šedá zóna – rodiče neví, co se tam děje a jak sítě v ní fungují. Ani si třeba neuvědomují, že si děti na Instagramu, který už funguje jako chat, posílají zprávy. To je pro rodiče výzva jít ještě více do hloubky.
Z toho pozitivního ale zmiňme také poznatek, že děti mají dobrý přehled, jak si nastavit silné heslo, na druhou stranu často neví, jak si nastavit dvoufázové ověření, což je důležitý zabezpečovací prvek. Takže spousta věcí je na dobré cestě, ale ke zlepšení je stále obrovský prostor.
Kde konkrétně?
Děti mají tendence si na internetu vytvářet alternativní identity a mají více profilů. 10 % dětí přiznalo, že má skryté profily, aby nebyly pod dohledem rodičů. Vzhledem k věkovému rozpětí (9–13 let) zkoumaného vzorku také respondenti svůj skutečný věk často tají, aby si profil na sociální síti (většina má spodní hranici 13 let) mohli vůbec založit. Často používají různé přezdívky. Takže ve zkratce si některé děti vytváří skutečný profil pro rodiče a pak tajný, kde se prezentují úplně jinak.
Co dalšího pozoruhodného výzkum přinesl?
Rodiče a děti se spolu často dohodnou a řeknou si, že limit bude třeba dvě hodiny na den. Rodiče ví, že děti používají YouTube a jsou na velkých sociálních sítích, k nimž se ona dohoda vztahuje. Ale vyšlo nám, že 20 % dětí používá TikTok, nad kterým už rodiče takový dohled nemají. 70 % těch s TikTokem je na něm denně a jejich aktivita tam je velmi intenzivní. TikTok je mezi rodiči jedna z nejpodceňovanějších sítí.
Díky výzkumu tedy máme určité poznatky, jak se od toho odrazí další aktivita Buď safe online?
Budeme se víc zaměřovat na komunikaci pro rodiče. Vynasnažíme se jim do hloubky přibližovat dětský online svět a propojovat ho s tím jejich. Chceme se zamyslet nad tím, jak rodičům co nejvíc pomoci, jak vycházet dětem vstříc, jak se na tato témata bavit a jak je otevírat. Důležité také je mluvit o symptomech, co doprovázejí děti, které mají s online světem a pohybem v něm nějaký problém. Chtěli bychom si na pomoc přizvat i psychology a obecně se v této oblasti podpořit dalšími odborníky.
...
Výzkum Děti a internet pro Avast a Buď safe online vypracovala v září 2019 společnost Nielsen Admosphere. Vzorek sestával z 815 českých dětí ve věku od 9-13 let a 816 rodičů.
